soutěž na Dej mi dárek

Možná si pamatujete na příspěvek z minulého roku, ve kterém jsem psala o zajímavém projektu Dej mi dárek. Na jejich stránkách si můžete vytvořit seznam přání a těšit se, že vám je někdo splní. Jak trefně vyjadřuje jejich motto: Svět je plný krásných věcí, škoda si je nepřát. Doufám, že jste na mém prvním veřejném wishlistu našli spoustu inspirace pro svá přání :-) Pokud se vám  kolekce z materiálů příjemných na pohled i dotek líbila, můžete mi dát hlas v soutěži o nejlepší kolekci 2014. Jak hlasovat? Stačí se jen přihlásit či registrovat na stránkách dejmidarek.cz a do 15.2. dát hlas formou komentáře pod mojí kolekcí. O co se hraje? Vítězka soutěže si může vybrat dárek ze svého seznamu přání. Autoři tří nejvtipnějších komentářů vyhrají poukazy v hodnotě 500 Kč na nákup v Nordic day, 250 Kč v Zoot a k tomu tetovačky Tatuu dle vlastního výběru. Ostatní hlasující se mohou těšit na 15% slevu v Nordic day a Tatuu.

2015

Pro někoho je obtížné zvyknou si na změnu letního-zimního času. Mně chvíli trvá, než si zvyknu na nový rok. Možná i proto si každoročně pořídím kalendář až na konci ledna .) Objevila jsem spoustu hezkých kalendářů, ale nejvíc mě zaujalo neotřelé pojetí od grafické designérky Harley Quinn. S trochou nadsázky lze říct, že její kalendář je samá kaňka. Líbí se mi to! Protože život není dokonalý. Jak říkala moje babička: "i ten nejhorší den vždy přinese něco dobrého, když se správně podíváš". A přesně to mi bude tento nevšední kalendář připomínat. Den za dnem, po celý rok 2015.
Děkuji HarleyQuinn&Co. za poslání kalendáře!


styling Petra Weissová
foto P.+V. Weiss

vánoční přání

 Vánoční přání pro naše blízké. Vlastní výroba. Ruční tisk. Doslova .-)


výroba, styling a foto: H+P+V Weiss

rozbíjím se v nekonečnu

Vstupte do čokoládového světa Rozbíjím se a nechte se unést vzpomínkami, příběhy, emocemi, poezií, elegancí, krásou a designem. Zažijte to vše v jediném okamžiku ochutnáním střípku čokolády z kolekce Rozbíjím se v nekonečnu.

Věřte mi, že vím, o čem mluvím. Když jsem na Designbloku 2010 vešla do místnosti, kde autorky Rozbíjím se prezentovaly svoji aktuální kolekci, měla jsem pocit, že jsem vstoupila do jiného světa. Kdybych doma nerozbalila čokoládu Pravda » Dotknout se nedosažitelného a nebýt na to připraven, myslela bych si, že se mi to setkání jen zdálo. Všem, kdo mají rádi krásné věci s příběhem, doporučuji zavítat na předvánoční Designsupermarket a čokoládový příběh Rozbíjím se zažít na vlastní kůži. Možná se dozvíte něco o sobě  samých, možná vyberete svým blízkým výjimečný dárek. Možná se tam potkáme .-)

Více o projektu a aktuální kolekci na stránkách Rozbíjím se. 

Designsupermarket 2014 trvá do neděle v domě U Minuty na Staroměstském náměstí. Seznam všech vystavovatelů a další praktické informace zde.

foto: Marek Bartoš / Rozbíjím se

Vánoční stromek trochu jinak

Pár skvělých nápadů pro ty, kteří nechtějí mít doma tradiční vánoční stromek. Já osobně mám "klasiku" ráda, pro mě to je jedle a křehká krása českých skleněných ozdob v zlatohnědých odstínech. Ale kdo ví, třeba jednou nebudeme na Vánoce doma, nebo budu chtít zkusit něco jiného. Letos to ještě nebude a tak se těším na vůni jehličí....těším se, až odklopím víko krabice s ozdobami.

foto pinterest: 1,2,3,4,5,6

kniha plná radosti

Když je venku zima a navíc vám není dobře, není nic lepšího než zalézt do postele s knihou. A co teprve s vlastní výtvarnou knihou! My jednu takovou máme :).

Od nápadu uspořádat Hugovy výkresy i další výtvarná dílka do knihy uběhl více než rok, ale ke zpracování a vydání knihy došlo až letošní podzim. Obojí bylo časově náročnější než jsme si s mužem představovali, nakonec se vše podařilo a Hugova radost nad každou otočenou stránkou, nebo nadšení ze záložky králíčka (průvodce knížkou), nám bylo velkou odměnou. 

Myslím, že moc nezáleží na tom, zda je dítě talentované. Důležitější je radost a sebedůvěra kterou mu tvoření přináší. Je hezké být toto součástí.

styling a foto: P+V Weiss

venkovské útočiště Virginie Woolf

 "Monk's house, to bude už navždy naše adresa, vlastně už jsem nám vybrala hroby na hřbitůvku za naší loukou" zapsala si anglická spisovatelka Virginia Woolf do deníku v r. 1919, když s manželem Leonardem koupili dům na okraji malé vesnice Rodmell, v hrabství Sussex. Mít domov ve městě i na venkově bylo tehdy známkou jistého přepychu, a i když Monk's house nijak přepychový nebyl, jeho rozlehlou zahradu, přilehlé louky i výhled na okolní pahorkatinu si oba zamilovali na první pohled. Ačkoli Virginia milovala společenský život a ruch Londýna, v Monk's house se cítila opravdu šťastná. V Rodmellu nacházela potřebný klid pro své dopolední psaní. V zahradním domku, který byl její pracovnou, napsala většinu svých vynikajících literárních děl. Milovala odpolední procházky po okolní krajině při kterých přemýšlela o svých knihách a těšila se na tiché večery věnované čtení. Kromě práce pro jejich nakladatelství Hogarth Press, věnoval Leonard čas zvelebování zahrady, ta byla jeho velkou radostí a vášní. Když při náletech Londýna v r.1940,  zasáhla bomba dům ve kterém žili na Tavistock square ve čtvrti Bloomsbury, rozhodli se zůstat ve svém venkovském útočišti natrvalo. O rok později se psychický stav Virginie Woolf zhoršil natolik, že se rozhodla ukončit svůj život ve vodách blízké řeky Ouse. Její muž Leonard žil v Monk's house až do r.1969.

  Právě čtu Deníky Virginie Woolf a v myšlenkách se vracím do jednoho horkého letního dne v poklidné vesničce. Vzpomínám na návštěvu Monk's house, na záplavu květin v zahradě, piknik u zahradního domku, bowling na trávníku, výhledy do kraje...To místo mělo úžasnou atmosféru. Příjemný chládek uvnitř domu, květiny ve váze, rozečtené noviny.... Měla jsem pocit, že majitelé domu jsou někde na procházce a každou chvíli se vrátí na odpolední čaj.

  Poté, co jsem navštívila tento dům a v Londýně procházela ulicemi příjemné čtvrti Bloomsbury, vnímám knihy a deníkové zápisky Virginie Woolf z jiného pohledu. Každý její všední postřeh má najednou  přidanou hodnotu. Protože mám ráda příběhy, nemohla jsem si nepřivézt knihu Virginia Woolf's Garden. A taky jsem nemohla odolat bílým kalokvětům a kousek z té krásné zahrady jsem přivezla domů.(obr. dole). Doufám, že sazenice přežijí zimu a příští rok vykvetou :)

  

ps: prodej na anglickém venkově často funguje takto:  u zboží (např. květiny) je cedulka  “vyberte si, a peníze vhoďte do schránky u domu”... Nedovedu si představit, že by tohle fungovalo v Čechách!


foto : V.Weiss a Caroline Arber - Virginia Woolf¨s Garden