venkovské útočiště Virginie Woolf

 "Monk's house, to bude už navždy naše adresa, vlastně už jsem nám vybrala hroby na hřbitůvku za naší loukou" zapsala si anglická spisovatelka Virginia Woolf do deníku v r. 1919, když s manželem Leonardem koupili dům na okraji malé vesnice Rodmell, v hrabství Sussex. Mít domov ve městě i na venkově bylo tehdy známkou jistého přepychu, a i když Monk's house nijak přepychový nebyl, jeho rozlehlou zahradu, přilehlé louky i výhled na okolní pahorkatinu si oba zamilovali na první pohled. Ačkoli Virginia milovala společenský život a ruch Londýna, v Monk's house se cítila opravdu šťastná. V Rodmellu nacházela potřebný klid pro své dopolední psaní. V zahradním domku, který byl její pracovnou, napsala většinu svých vynikajících literárních děl. Milovala odpolední procházky po okolní krajině při kterých přemýšlela o svých knihách a těšila se na tiché večery věnované čtení. Kromě práce pro jejich nakladatelství Hogarth Press, věnoval Leonard čas zvelebování zahrady, ta byla jeho velkou radostí a vášní. Když při náletech Londýna v r.1940,  zasáhla bomba dům ve kterém žili na Tavistock square ve čtvrti Bloomsbury, rozhodli se zůstat ve svém venkovském útočišti natrvalo. O rok později se psychický stav Virginie Woolf zhoršil natolik, že se rozhodla ukončit svůj život ve vodách blízké řeky Ouse. Její muž Leonard žil v Monk's house až do r.1969.

  Právě čtu Deníky Virginie Woolf a v myšlenkách se vracím do jednoho horkého letního dne v poklidné vesničce. Vzpomínám na návštěvu Monk's house, na záplavu květin v zahradě, piknik u zahradního domku, bowling na trávníku, výhledy do kraje...To místo mělo úžasnou atmosféru. Příjemný chládek uvnitř domu, květiny ve váze, rozečtené noviny.... Měla jsem pocit, že majitelé domu jsou někde na procházce a každou chvíli se vrátí na odpolední čaj.

  Poté, co jsem navštívila tento dům a v Londýně procházela ulicemi příjemné čtvrti Bloomsbury, vnímám knihy a deníkové zápisky Virginie Woolf z jiného pohledu. Každý její všední postřeh má najednou  přidanou hodnotu. Protože mám ráda příběhy, nemohla jsem si nepřivézt knihu Virginia Woolf's Garden. A taky jsem nemohla odolat bílým kalokvětům a kousek z té krásné zahrady jsem přivezla domů.(obr. dole). Doufám, že sazenice přežijí zimu a příští rok vykvetou :)

  

ps: prodej na anglickém venkově často funguje takto:  u zboží (např. květiny) je cedulka  “vyberte si, a peníze vhoďte do schránky u domu”... Nedovedu si představit, že by tohle fungovalo v Čechách!


foto : V.Weiss a Caroline Arber - Virginia Woolf¨s Garden